Hierarchicky nejvýše postavený argument, typicky realizovaný jako ↗subjekt; odvození této korelace v ↗G&B (Government and Binding // teorie řízení a vázání) pochází z principů jako Uniformity of Theta Assignment Hypothesis (↗UTAH) (✍Baker, 1988:46) a jemu podobných, vyžadujících, aby identické tematické vztahy mezi jednotkami byly reprezentovány identickými strukturálními vztahy mezi těmito jednotkami na úrovni D‑struktury:

Ještě se někdy předpokládá, že tyto tři role existují v párech lišících se životností:

Od konce 80. let 20. stol. se prosazuje analýza, podle níž VP je budována dvěma projekcemi: funkční (n. semilexikální) projekcí xP, v pozici jejíhož specifikátoru je zaváděn argument X, a lexikální projekcí VPn. √P, která zavádí selektované argumenty Y. Argument neselektovaný slovesem a generovaný ve specifikátoru hlavy x° vyšší rozšíření projekce VP je v této teorii e.a. (v duchu vlivného ✍Halea & Keysera, 1993; ✍Kratzer(ové), 1996; ✍Marantze, 1997, ad.; tam i argumentace pro oddělení e.a. jako argumentu neselektovaného V, tedy argumentu, který není součástí argumentové struktury V, od argumentů V (styl analýzy G&B argumentovou strukturu chápe jako komplex všech argumentů); viz také ↗argument). Strukturní pozici e.a. v tomto modelu ukazuje strom 1 obsahující jen relevantní projekce (např. není v něm návrh ✍Kratzer(ové), 1996, že hlava zavádějící e.a. má rys [Akuz], který kontroluje strukturní pád nejbližší ↗c‑ovládané DP – technické řešení ↗Burziovy generalizace):

Hlava x° zavádějící v pozici svého specifikátoru e.a. se analyzuje ve vlivných pracích buď jako hlava Voice (u ✍Kratzer(ové), 1996), n. určité typy verbalizujícího v (u ✍Harley(ové), 2009): v_{extern cause} a v_do zavádějí e.a. a v_{extern cause} obsahuje rys [Akuz] pro objekt.

✍Pylkkänen(ová) (2002) a další navrhují ještě bohatší strukturu projekcí: navíc VoiceP nad vP, přičemž v° hostí rys kauzace, má tedy sémantickou, nikoli syntaktickou roli, a e.a. je zaváděn ve specifikátoru vyšší projekce Voice; srov. strom 2:

Jednou z predikcí, která je od analýzy externího argumentu očekávatelná, je pasivum: v č. ‑n‑/‑t‑ pasivizační sufix musí být nad projekcí, která do struktury zavádí externí argument, což je přímo vidět na kontrastu modř‑i‑ × modr‑a‑: Látka byla modřena × *Látka byla modrána. Viz ↗pasivum.

Protože e.a. může získat interpretaci různých tematických rolí s rysem „iniciátor“, často se předpokládá, že tematická role e.a. je podspecifikovaná; mluví se někdy o effektoru (✍Van Valin & Wilkins, 1996). U nás navrhuje ✍Mrázek (1976), ovšem v teoretickém rámci tradiční gramatiky, analýzu, podle níž by měl e.a. roli efficientu. V zásadě se ovšem často přijímá analýza, podle níž e.a. je buď agens, n. kauzátor (srov. (kromě mnoha jiných) ✍Folli(ová) & Harley(ová), 2005; u nás v rámci valenční teorie blízké ↗DVS ✍Grepl & Karlík, 1983). Např. v pozici e.a. funkční projekce obsahující rys externí kauzace se v č. mohou objevit:

(a) agens, typicky realizovaný DP s rysem [+Hum] n. [+Anim] (1), n. DP s rysem [–Anim], ale mající interpretaci [+Hum], typicky názvy institucí, firem, států, měst, domů aj. (2); (idiomy, např. Usmálo se na mě štěstí, potřebují speciální analýzu):

Rozdíl mezi institucionálním/teamovým e.a. a e.a. humánním/animálním je často vidět v pasivu: Zákon byl schválen parlamentem / v parlamentu × Zákon byl schválen poslanci / *v poslancích.

(b) kauzátor, typicky realizovaný DP s rysem [–Anim], označuje neživé objekty vybavené vlastní energií, tj. typicky živly (3) a psychosomatické stavy (4):

Rozdíl mezi agentem a kauzátorem je jednak v tom, že jako agens může být interpretován e.a. realizovaný DP s rysem [+ANIM] i [–ANIM], zatímco jako kauzátor může být interpretován jen e.a. realizovaný DP s rysem [–ANIM]; agens je tedy podtřída kauzátorů. Rozdíl se projevuje v tom, že agens se neobjevuje jako adjunkt (v č. v instr.) v antikauzativních strukturách, zatímco kauzátor ano:

Už ✍Fillmore (1968) pozoroval, že v pozici, která je analyzována jako e.a., se může objevit taky instrument (5), a ukazuje, že ve větě s agentním subjektem nemůže být vyjádřen instrumentálem kauzátor (3b), (4b), ale instrument ano (5a):

Na řešení problému, jakou tematickou roli instrumenty v pozici e.a. získávají a jak jsou do pozice e.a., typické pro agens a kauzátor, zaváděny, jsou různé názory (srov. přehled u ✍Alexiadou(ové) & Schäfera, 2006). Analýzy přihlížejí zvl. k existenci různých typů instrumentů (mnohdy různě minuciózně diferencovaných, např. v (5) a (6) je nástroj, v (7) stroj, v (8) součást příboru atd., v (9) slovo (a to jsou jen některé případy)), jejichž společnou vlastností je to, že mohou být vyjádřeny ve strukturách s agentním e.a. jako instrumentálový adjunkt:

V pozici e.a. ovšem mohou být jen ty instrumenty, které mohou být vůči vP interpretované jako součást kauzující události, např. procedurou, jakou vidíme v (6a):

Srov. taky (9a):

Z toho, že e.a. je argumentem nikoli V, ale vyšší projekce, dnes většinou vP, dřív VP, je odvoditelný tento rozdíl: instrument v (6') nachází snadnější interpretaci jako argument než instrument v (8'): v (6') se nabízí např. dospět k agentní interpretaci instrumentu prostřednictvím interpretace instrumentu jako kontrastivního fokusu:

V pozici e.a. mohou být taky DP označující událost n. její argument, které jsou jako e.a. vP s rysem externí kauzace nutně interpretovány jako kauzující:

Syntaktické chování těchto DP ukazuje na to, že jsou v pozici e.a. co do tematické role agens a kauzátor ambigní. Jednoznačnou interpretaci mají ve strukturách antikauzativních (9a), kde mají čtení jako kauzátor, a ve strukturách pasivních, kde mají přednostní interpretaci agentu:

Specifickou syntaktickou strukturu mají věty typu Zítra budeme malovat, Naši včera zabíjeli ve čtení, kdy subjektová DP není externí argument, nýbrž má interpretaci beneficientu: ‘Někdo bude nám malovat’. Pak přirozeně není k dispozici pasivum.